Pohádka

Král Já I. má tři dcery – Drahomíru, Zpěvanku a Marušku. Jednoho dne se rozhodne, zeptat se svých dcer, k čemu by přirovnaly lásku k němu. Na základě toho se pak rozhodne, které dceři dá své království. Drahomíra má svého otce ráda jako zlato, kterým se ráda zdobí, Zpěvanka jako zlato v hrdle, protože ráda zpívá a Maruška jako sůl, které je vždy třeba. Když to král slyšel, na Marušku se rozhněval. Obyčejná sůl se mu nelíbila a zaslepen hněvem, Marušku vyhnal a poručil odstranit sůl z celé země.

Král ale brzy zjistil, že je mu po jeho milované dceři smutno a hlavně, že jídlo bez soli se skutečně nedá jíst. Co teď? V zemi není ani špetka soli a ani králův rádce Atakdále si neví rady. Ze země začínají prchat i lidé, kterým jídlo bez soli také nechutná.

Maruška mezitím našla útočiště u hodné stařenky, kde se zamilovala do rybáře. Jedinou osobou, která odmítla poslechnout králův hloupý rozkaz, byla vdova Kubátová. Král chtěl od ní za zlato koupit sůl, ale ta odmítla. Zlata se chtěli zmocnit hamižní princové, kteří přijeli do království na námluvy. Zlato nakonec končí v bažině a král zjišťuje, že sůl je opravdu nad zlato.

Zoufalý král prosí o odpuštění a rád by měl zpátky svoji milovanou Marušku. Naštěstí je tu babička, která má kouzelnou slánku, se kterou se Maruška vrací k otci. Král Marušku odprosil a uznal svoji chybu. V zemi se opět začala používat sůl a král se sám přesvědčil, že sůl má větší cenu než zlato a drahé kamení.