example

Pohádka

Dešťová víla

Filmové
11.08.2017 | zobrazeno 91 x
Photo © Česká televize
Živly, které ovládají zemi - vzduch, oheň, země a voda - provádějí „pravidelnou inspekci“. Za všechny živly sledujeme Vodu, které lidé říkají Dešťová víla. Jde krajem převlečena za chudou ženu. Pozná, že lidé skutečně začali myslet hlavně na peníze, že se vytrácí láska a dobro. Jsou to jen slova bez ceny.

 

Zástupcem takových lidí je sedlák Lakota, jehož syn Ondra miluje chudou Květušku. Jejich lásku sedlák nerad vidí. Žádné bohatství ten cit neslibuje.

 

Když se živly vrátí před svého „šéfa“ slunce, žádají tvrdé potrestání. Slunce váhá, ví, že lidi jsou lidi, jiné nemá, i přes chyby je má rád, ovšem je přehlasován.

 

V poslední chvíli mu pomůže Dešťová víla. Požádá slunce, jestli by nemohla lidi potrestat sama. U ostatních živlů je to přijato s nevolí, bude příliš mírná, ale slunce souhlasí.

 

„Jaký to bude trest?“

 

„Vezmu jim déšť,“ říká Dešťová víla.

 

Kraj sužuje sucho. Lidé nemají co sklízet, obilí neroste, sena jsou skoro spálena. Jediný, kdo je spokojen, je sedlák. Má pole a louky na mokřinách, kde se ještě stále drží vláha a jeho úroda je dobrá. Ale pochopitelně ví, že voda tam nebude věčně. Proto, když Ondra požádá o ruku Květušky, vychytrale využije situace:

 

„Dostaneš Květušku, když zařídí, aby začalo pršet.“