Pohádka

Princezna Valerie ztratila řeč a do role její mluvčí se pasovala dvorní dáma, která dělala jen to, co sama chtěla. Nechala princezně ušít příšerné zelené šaty, vystrojila ples a chtěla ji provdat za svého bratrance Albína z Pelerínů. Princezna nic takového nechtěla, ale nemohla mluvit. Jediný, kdo se jí snažil pomoct byl štolba Petr, který ji měl již dlouho rád.

Do království se v tu dobu také vrátil ze světa pekař Matěj. Jeho bratr byl také pekař, ale všemožně šidil a nebyl to dobrý člověk. Nelíbilo se mu, že Matěj peče poctivě a s jeho mazancem ho poslal ke všem čertům. Matěj tedy šel a přišel do lesa, kde potkal čertovskou babičku. Za to, že jí neprozradil královským strážím, mu dala růži, která mu jednou přinese pytel pekařského štěstí.

Princezna se měla zasnoubit s Albínem, ale v noci šla raději s Petrem na procházku. Došli do lesa, kde narazili i na Matěje a jeho milou. Princeznu však pronásledovali stráže a všechny přivedli do zámku. Dvorní dáma ústy princezny chtěla nechat Petrovi i Matějovi zlámat kosti v kole, ale princezna nechtěla.

Matěj měl být lámán v kole za čertovskou růži, která nedobré duše pálila. Princezna si k ní ale přivoněla a v tu ránu se jí vrátila řeč. Princezna řekla otci, že jsou oba mladíci nevinní a že když nemluvila, měla více času přemýšlet o tom, jaká je. Princezna se změnila a poznala, že jediný, kdo ji má rád, je Petr. Matěj nakonec dostal pekařský krámek. Albín byl rád, že se nemusí ženit s princeznou, které se bál. Dvorní dáma dostala darem zelené šaty a Matějův bratr se stal za trest pekařem samotných čertů.