Pohádka

Po smrti Petrovy maminky se jeho otec znovu oženil s hamižnou a vypočítavou Dorotou Máchalovou, která se podílela na manželově smrti. Dorota se chce zbavit i Petra, proto ho nařkne z krádeže. Nevinný Petr proto uteče, ale brzy je dopaden verbíři. Před svým odsouzením se setká s knížecími dcerami Angelinou a Adélkou.

Mezitím si už brousí peklo své zuby na Dorotu, kterou má do pekla přivézt nezkušený čert Janek. Dorota je však mazaná a Janka přelstí, ten místo Doroty přivede do pekla hodnou Petrovu babičku. Musí tedy znovu na zemi, aby svoji chybu napravil.

Janek se v hospodě opije a upíše se na vojnu, kde se spřátelí s Petrem. Oba se domluví na tom, jak Dorotu dostat do pekla. Petrovi však hrozí na zemi nebezpečí, proto se oba vrací do pekla. Petr zde pilně pracuje a je proto bohatě odměněn – dostane kouzelný kabát, který dává svému majiteli dukáty. Potom se vrací zpět na zem i se svoji babičkou.

Pobyt v pekle změnil jeho tvář a nikdo ho nepoznává. Jako bohatý okouzlí lakomou Angelinu, která by chtěla kabát pro sebe, stejně jako správce a Dorota. Petr však o Angelinu nestojí, ale rád by získal hodnou Adélku. Pro Angelinu si přijde sám Lucifer a také zbytek hříšníků spolknou pekelné plameny a Janek konečně vyzraje nad Jankem.

Zajímavosti a specifikace:
Rok vzniku: 1984
Země původu: Česko
Režie: Hynek Bočan
Scénář/předloha: Božena Němcová, Jiří Just a Hynek Bočan
Produkce: Filmové studio Barrandov

Film vznikl v produkci Filmového studia Barrandov, tradičního centra české filmové tvorby, kde natáčela řada klasických českých pohádek.

Film vychází z pohádky Boženy Němcové Čertův švagr a hlavní roli mladíka Petra, kterého macecha vyžene z domu a který se pak musí v pekle vypořádat s čertem Jankem, zahrál Vladimír Dlouhý. Po jeho boku se objevili Ondřej Vetchý, Jana Dítětová, Karel Heřmánek a Jaroslava Kretschmerová. O hudbu se postarala dvojice Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, jejichž písně k popularitě snímku výrazně přispěly a dodnes jsou s pohádkou neoddělitelně spjaté.

Peklo ve filmu ožilo díky natáčení v pískovcových jeskyních poblíž České Lípy, scény se dále natáčely na hradech Sloup a Kost, v Průhonicích a v okolí Českého ráje – tedy v krajině, která dodnes patří k nejvyhledávanějším filmovým lokacím pro pohádkovou tvorbu. Při svém kinovém uvedení v polovině osmdesátých let film podle dostupných údajů navštívilo jen něco málo přes sto tisíc diváků, což bylo na tehdejší poměry spíše podprůměrné číslo, navzdory vesměs dobrým recenzím. Skutečná popularita snímku přišla až později, díky opakovaným televizním reprízám, zejména během vánočních svátků, kdy se pohádka postupně stala jednou z nejoblíbenějších klasik svého druhu.