Pohádka

Popelka každý den pilně pracuje na statku svého zemřelého otce, kde nyní vládne její zlá matka se svoji dcerou Dorou. Občas si Popelka vyjede na svém koni Juráškovi do lesa, kde shodou okolností natrefí na prince, který je se svoji družinou na lovu. To je první setkání prince s umouněnou dívkou.

Královští rodiče již mají dost toho, jak princ stále utíká a rozhodnou se ho oženit. Uspořádají proto ples, kam se mají sjet všechny urozené dívky z okolí a princ si mezi nimi vybere svoji nevěstu. Mezi pozvanými je také macecha a Popelčina nevlastní sestra Dora. Nastává chaos z příprav na ples a hlavně nákupy, na které je vyslán čeledín Vincek. Má nakoupit drahé látky, šperky pro Doru a její matku. Vincek si vzpomene na milou Popelkou a z cesty přiveze také něco pro ni – 3 lískové oříšky, které mu cestou spadly do klína.

Oříšky hlídá Popelce sova Rozárka, která ji svým houkáním přiměje k tomu, aby rozlouskla první oříšek. Z oříšku dívka vytáhne lovecké šaty a vydává se na lov, kde získá princův prsten.

V den plesu prosí Popelka matku, aby se na ples mohla podívat alespoň skrz okýnko. To ale macecha nechce dovolit a aby se Popelky zbavila, smíchá hrách s popelem, které má dívka přes noc přebrat. Samy pak odchází na ples. Popelce přilétají na pomoc holoubci, kteří za ni hrách přeberou a ona pak může na ples. Ve druhém oříšku našla totiž plesové šaty.

Na plese Popelka prince naprosto uchvátí a ten se do ní ihned zamiluje. O půlnoci se však dívka vytratí a zůstane po ní jen střevíček. Nešťastný princ se rozhodne svoji dívku pomocí střevíčku najít. Jeho hledání ho zavede na statek, kde už macecha s Dorou tuší, že dívka, kterou princ hledá, je Popelka. Dora se vydává za Popelku a chce prince oklamat. Ten naštěstí však jejich lest odhalí a vydává se za pravou Popelkou.

Mezitím Popelka rozlouskává třetí oříšek, v němž najde svatební šaty. Princ nakonec svoji vyvolenou najde, ale musí ještě uhodnout hádanku, kterou mu Popelka položí a nakonec společně odjíždí na zámek.

Zajímavosti a specifikace:
Rok vzniku: 1973
Země původu: Česko, Německo
Režie: Václav Vorlíček
Scénář/předloha: Božena Němcová a František Pavlíček
Produkce: Filmové studio Barrandov

Film vznikl v produkci Filmového studia Barrandov, tradičního centra české filmové tvorby, kde natáčela řada klasických českých pohádek.

Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 vznikly jako československo-východoněmecká koprodukce v režii Václava Vorlíčka, jednoho z nejvýraznějších českých filmařů zaměřených na pohádkové a fantastické látky. Scénář napsal František Pavlíček, který důmyslně propojil dvě pohádky Boženy Němcové – O Popelce a O třech sestrách – do jednoho celku, čímž vznikl příběh odlišný od klasické Popelky, jak ji známe z jiných adaptací.

Natáčení filmu je opředeno zajímavou historií vzniklou z čistě praktických důvodů. Scénář byl původně napsán pro letní natáčení, ale protože potřebná filmová studia a exteriéry byly volné až v zimě, musel Vorlíček společně se štábem část scénáře přepracovat tak, aby odpovídal zasněžené krajině. Díky této okolnosti dostal film svou nezaměnitelnou, zasněženou atmosféru, která se dodnes pojí s vánočním časem a která je jedním z důvodů jeho dlouhodobé popularity v Německu, kde se film tradičně vysílá o Vánocích.

Natáčelo se na několika místech najednou – klíčovými exteriéry byly saský zámek Moritzburg u Drážďan, který ztělesnil sídlo krále, a český vodní hrad Švihov, zatímco některé zimní scény vznikaly v okolí Klatov a Železné Rudy. Filmový štáb se tedy musel během natáčení opakovaně přesouvat mezi tehdejším východním Německem a jižními Čechami. Protože se produkce spoléhala na skutečný sníh, ne vždy se podařilo počasí přizpůsobit harmonogramu, a tak byl na místě použit i umělý sníh východoněmecké výroby – podle vyprávění měl ovšem nečekaný vedlejší účinek: zámecké pozemky po něm několik měsíců zapáchaly rybinou.

Datum premiéry se v pramenech mírně liší – některé zdroje uvádějí 1. listopad 1973, jiné čistě pro kinodistribuci udávají 16. listopad 1973. Bez ohledu na přesné datum se film rychle stal divácky nejúspěšnější pohádkou tehdejší doby a jeho popularita s odstupem desetiletí nijak neklesá, naopak v Německu dosáhl status takřka národní vánoční tradice srovnatelné podle místa, jaké u nás zaujímají jiné klasické pohádky.

Zámek Moritzburg svou spojitost s filmem dodnes aktivně využívá – od roku 2009 se tam každou zimu pořádá výstava věnovaná Popelce, kterou si podle dostupných údajů prošlo již více než 600 000 návštěvníků. Zámek je tak pro fanoušky filmu cílem skutečných poutí, kde si mohou prohlédnout kostýmy, kulisy i rekvizity a ocitnout se na místě, kde se před více než padesáti lety odehrával jeden z nejznámějších pohádkových příběhů středoevropské kinematografie.